Dor-jee Tibetan Mastiff a Sanicell

Dlouho jsem přemýšlela, jakou formou se o naši zkušenost podělit a zda vůbec. Ale řekla sem si, že naše zkušenost může spoustě lidí a hlavně jejich čtyřnohým parťákům pomoci. Nejedná se o žádnou placenou reklamu ani o spolupráci, ale o reálný životní příběh.
Byl konec června 2023 a náš Dor-jee od Dolanského jezu (tibetská doga, v té době 10,5 roku) začal kulhat, nechtěl jíst a pak už ani pít. Náš pan veterinář měl bohužel dovolenou a tak jsme se vydali k jinému. Ten Dor-jeeho prohlédnul, řekl nám, že vzhledem k věku a velikosti Dor-jeeho se není čemu divit, že to vypadá, že časem na zadní končetiny ochrne. Dal nám Rimadyl a nějaké rady, jak Dor-jeemu ulevit (např. dát misku s vodou i jídlem do stojanu výš, aby se nemusel ohýbat atd.).
Po Rimadylu se jeho stav zlepšil ale i tak se občas hůře zvedal a chodil, takže jakmile náš pan veterinář ordinoval, zajeli jsme 12.7.2023 k němu. Dor-jeeho vyšetřil, zjistil, že příčina je v zadní levé noze. Nechtěli jsme Dor-jeeho rentgenovat, aby v tak vysokém věku nemusel podstupovat narkózu. Pan doktor řekl, že příčin může být několik. Proto mu znovu nasadil Rimadyl ve vyšší dávce, na případný zánět a pokud by se nezlepšilo, máme přijet a rentgen bude pro určení diagnózy nutný.
Jeho stav se sice zlepšil ale nebyl takový jako předtím, takže jsme se rozhodli k panu veterináři 26.7.2023 zajet. Udělal rentgen a zjištění pro nás bylo opravdu bolestivé – útvar v noze, zřejmě nádor, který změnil strukturu kosti tak, že došlo dokonce k její ruptuře. Pan Doktor nám oznámil, že je možná amputace končetiny, která by vzhledem k rozsahu měla být provedena co nejvýše a ideálně i co nejdříve, aby se zamezilo šíření. Zároveň zmínil, že už mohou být třeba plíce postiženy metastázami, které ale zatím nemusí být viditelné. Amputace při téhle velikosti a váze psa je prý na pováženou. Dal nám tedy čas na rozmyšlení a léky na bolest.
Cestou od něj jsem ihned zjišťovala více informací. Byla jsem překvapena, jak velké procento psů po 10. roku života osteosarkom postihuje. Prognóza délky života byla ještě více zničující než samotné zjištění nádoru. Načetla jsem si něco o podpůrných prostředcích typu CBD oleje, které mohou pejskovi ulevit. Zároveň sem napsala vzdálené příbuzné a kamarádce, kterou jsem poznala na výstavě – obě pracují jako veterinářky. Amputaci mi ani jedna nedoporučila, resp. obě mi napsaly, že svým psům by ji neudělaly (obě mají velká plemena – irský setr a argentinská doga). Kamarádka veterinářka mi poradila Alavis Sanicell. Pozitivní zkušenosti s ním od svých pacientů mi zároveň potvrdila jak naše vzdálená příbuzná, tak i další kamarádka. Hned sem si načetla nějaké recenze a nestačila sem se divit, jaký zázrak to tedy musí být a to nejen v případě rakoviny kosti ale i jiných formách rakoviny.
Hned druhý den jsme v lékárně Alavis Sanicell pořídili a dalších několik balení objednali na e-shopu. Zlepšení nastalo už asi po 2 dnech užívání a to o 100%. Dor-jee byl najednou veselejší, pohyblivější (chodil bez odlehčování nohy), měl chuť k jídlu a i celkově do života. V podobném duchu se mu daří i nadále (několikrát pomyslně klepu, abych nezakřikla). Od té doby s námi a „psím bráchou“ Breem navštívil ještě 4 psí výstavy, kde exceloval a nejen rozhodčí ale i návštěvníci žasli nad jeho vitalitou v tak pro toto plemeno vysokém věku. Na jedné výstavě vyhrál BIS II. a na dalších dvou BIS I. (nejlepšího veterána ze všech přítomných plemen z celé výstavy). Na poslední výstavě mu paní rozhodčí do posudku mimo jiné napsala, že mu přeje ještě ať v téhle kondici ještě spoustu dalších let dělá radost svým majitelům. A my si nepřejeme nic jiného.
PS: chtěla bych znovu hrozně moc poděkovat kamarádkám Marry Ann a Mirka Mirinda a naší vzdálené příbuzné, které mě k tomuto přípravku přivedly. A v neposlední řadě firmě Alavis - Značka vítězů za pro nás "zázrak" v podobě Alavis Sanicellu.